she hides behind a smile

23. května 2017 v 16:41 |  Positiveness
Ahojky, tak jsem tady, Po dlouhý době s Possitivnes článkem. Napadlo mě to déíky tématu týdne ale v hlavě to už mám delší dobu. Myslím, že nám pořád ještě nedochází kolik lidí okolo nás trpí nějakým problémem. I když to tak nevypadá, i když ten člověk vypadá naprosto šťastně.
Jenom chci, aby jste věděli, že je v pořádku svěřit se. Říct si o pomoc. Vždycky tu bude někdo, s kým si můžete promluvit,na tohle nemusíte být sami.
Love you all :* Keep going :*


Koukám na ní a vypadá tak strašně klidně. Její oči se nezahrnují slzami při každé příležitosti, její kolena nejsou jako želé a její ruce se netřesou. Její výraz je netečný. Všechno snáší se vztyčenou bradou. Její úsměvy vypadají opravdově a dokáží vás rozehřát i v lednu. Její hlas je vyrovnaný a uklidňující. Její slova jsou plná něhy a pochopení. Nese ten příval slov co na ní sypete a vždycky vám poskytne dobrou radu. Nese vaše i moje trápení a bere to všechno jako samozřejmost. Je silná, tak strašně silná. Ona jeta, za kterou se otočíte v místnosti plné lidí a ona je ta,za kterou jdete, když potřebujete poradit. Její aura vás láká k ní a její energie vás pohltí. Je jako slunce a vy nutně potřebujete být jednou z jejích planet. Potřebujete jí ve svém životě protože máte pocit, že bez ní není žádné světlo.

Na první pohled je vždycky všechno tak jednoduché. Tak dlouho jsem si o ní myslela, že je tak strašně sladká. K tomu, abych pochopila opak stačila jedna lahev vína a jedna studená noc. Vůbec není klidná. Její srdce je rozcupované na kousky a její mysl jí neustále hází klacky pod nohy. Je ve válce sama se sebou. Vyprávěla mi jak sama na sebe někdy nahlas mluví a vůbec to nejsou hezké věci. Nechala mě nahlédnout do své hlavy. Stojí před zrcadlem a brečí. Zkouší si nové oblečení a zarývá si nehty do kůže, protože její stehna jí přijdou tak velké. Přijde domů a rve si vlasy, protože ta písemka byla tak lehká a ona jí stejně nedala. Tlustá. Ošklivá. Hloupá. Děvka. Rozmazlená. Nemožná. Zklamání. Velká prsa. Malý zadek. Chlupaté ruce. Jizva nad obočím. Bordel v pokoji. Nedostačující známka. Nedostala tu brigádu. Nedostala se na tu školu. Nedostala toho kluka. Rodiče jsou zklamaní. Učitelé, kamarádi, přítel, já.


Vcucuje do sebe problémy ostatních a ty na ní někdy vyskakují ve spánku. Nezvládá to. Její mysl je zahlcena. Někdy myslí tak moc, že nemůže spát. Někdy se zase nemůže probudit ani když už je vzhůru. Pořád tak unaveně, z té vší přetvářky. Její myšlenky jsou tak moc hlasité. Sklapni, sklapni, sklapni. Možná by si mohla nehty zarývat do kůže tak dlouho, až by jí ta kůže začala odpadat a ona by se mohla proškrábat k lepšímu já.

Každý po ní něco chce.Každý od ní něco čeká., Už se přestala svěřovat, protože to nikdo nechce, že? Miluje svoje přátelé, rodinu a tak moc se snaží. Proč to nikdo nevidí? Proč nikdo nevidí jí? Tu malou holku, která je uvězněná v její hlavě a brečí? Vytvořila si okolo sebe bublinu z dokonalosti. Usmívej se a všechno to zmizí. Nikdo nic nepozná, nebudou tě mít za blázna. Lepší se s tím vším poprat sama.

Objímám jí. Brečím s ní. Neměla by mít pocit,že nám,mně, nemůže nic říct. Jsme tu pro ní. To bude v pořádku, ššš. Je v pořádku mít své démony. Je v pořádku říct promiň ale teď ti s tím nemůžu pomoct. Je v pořádku požádat o pomoc.Prosím, zajdi si za někým. Prosím, nenech to tě pohltit. Prosím, prosím, prosím.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 D D | Web | 24. května 2017 v 13:04 | Reagovat

Zajímavé vypodobnění vnitřních démonů. Škoda, že svěřit se vždycky nepomáhá. Nebo aspoň mě ne. Vždycky je mi po takových rozhovorech ještě hůř, když před všemi znovu otvírám rány a nechávám je do nich taky přisypat sůl.

2 Natálie Natálie | Web | 25. května 2017 v 11:53 | Reagovat

tak to je nádherně a hlavně pravdivě napsaný článek.. ti co se nám zdají nejspokojenější jsou nejvíc rozežraní problémy.. moc se ti tohle povedlo..

odpověď na tvůj komentář:  taky mi to tak přijde, že to prostě neberou.. že už jsem dospělá a vydělám.. ale tak to prostě je.. rozmluva byla a spíš mě to víc odvrací od stěhování, protože pak mamka začne říkat, co všechno pro nás udělali.. pak začne mluvit o ségře, která se hned po škole odstěhovala za klukem, kterého nesnáší.. a jen tak mimochodem já ho taky nesnáším.. takže ono je to takové složité.. a já zase nechcu být ta špatná, která by se měla za něco mstít nebo tak. taková prostě nejsem.. každý řekne, ať se odstěhuješ.. ale není to tak jednoduché.. i když nad tím uvažuju.. ale nic není jen tak :/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama