Living, not just dying

8. května 2016 v 22:49 |  My litlle talks
Když jsem viděla tohle video, vdechlo to do mě tolik inspirace, jako dlouho už nic. Tenhle článek je částečně předepsaný, to video jsem viděla tak před dvaceti minutami, po chvíli vzpamatování se jsem šla do sprchy a tohle vzniklo. Vážně, se na tohle video musíte podívat. Nevím, jestli to má překlad (dají se zapnout na youtube) ale kdyby někdo nějaký stručný překlad chtěl, napište do komentů, udělám z toho další článek :D. Přijdu si strašně moc inspirovaná a naživu, neumím ten pocit moc dobře popsat ale určitě víte, o čem mluvím. Jen co rozepíšu tohle, vrhnu se na rozepisování dalšího (který má na svědomí stejný člověk ale s jiným videem) a dopisování článku na tenhle týden. Takže jo, rozhodně doporučuji si tohle video pustit. Navíc mám takový pocit, že ten člověk, co to video natočil mi bude v budoucnu ještě mnohokrát inspirací, takže se asi máte na co těšit :D
Tenhle článek není další Before I die nebo nějaký Bucket list. Tohle jsou věci, které chci opravdu dělat. Věci, které mě baví a naplňují. Sny, pro které udělám úplně všechno abych si je splnila. sou to věci, kvůli kterým si myslím, že by můj život nemusel být promarněný. My DREAM.

Všechno tohle jsou věci, u kterých si myslím, že mě udělají šťastnou. Ale když pomyslím na štěstí, vybaví se mi lidi. Rodina, přátelé, známí. To je podle mě to úplně nejdůležitější. Protože kdyby se mi všechny tyhle věci podařily, s kým bych si je pak mohla opravdu užívat, kdybych okolo sebe neměla ty správné lidi? A popravdě, když si sama sebe představím za padesát let, sedím na verandě při západě slunce, piju černý čaj a prohlížím si fotografie plné mých zážitků, rodiny, přátel, dětí a pravděpodobně i manžela. A u nohou mi sedí pes.
Tak jo, něco vám přiznám, jo? Učení mě vlastně docela baví. Jo, škola mě někdy fakt nebaví a občas mi to fakt leze na nervy. Ale ráda se učím nové věci. Nebo si rozšiřuju znalosti v tom co mě baví. A to je zatím ten háček. Moje známky byli vždycky průměrné, protože do mě na základce cpali informace, který mě nezajímali. Jasně, nějaký základ být musí ale k čemu mi bylo celý pololetí hornin, když je pro mě pořád kámen prostě kámen? Ale dali mi tam menší směr. Díky úžasné češtinářce a angličtinářce jsem si později vybrala obor Knihovnictví a Informační služby, kam chodím už třetím rokem. Ale i přes strašně lákavou reklamu, která slibovala minimum matiky, žádné přírodovědné předměty a tak, se tam pár ošklivých předmětů objevilo. Do druháku jsme měli pro mě naprosto nezajímavé předměty jako ZPV (základy přírodních vět) a ekonomii. A úplně nejhoršího zla jsem se nezbavila do teď. Ano, mluvím o matice :D Nikdy jsem k ní sice neměla úplnej odpor ale to jsme počítali jednoduchý příklady jako násobilku, dělení pod sebe a tak :D. Zlomky ještě taky jdou a dokonce i lehké rovnice :D. Ale pak jsou věci, který mi prostě nic neříkají. Tak spoléhám na vysokou školu. Ano, chci jít dál. Ještě další 3/5 let studovat. Ale tentokrát vážně věci, které mě baví. A s podivem to není obor, co studuju teď. Chci se učit o anglické a americké literatuře, o těchto zemích, o angličtině jako jazyce. Chci se naučit další jazyk. Chci se dozvědět víc o tématech, co mě vždycky zajímaly - kultura starého Řecka a Říma, mytologie, historii Anglie, historii Ameriky, prozkoumat různé mýty a pověry a dokonce i příběhy z náboženství. Za ty roky na mě Lovci duchů přece museli zanechat nějaký vliv, ne? :D
Další věc vlastně navazuje na tu předchozí. Nevím přesně, kdy jsem začala mít anglický jazyk ráda. Nevadil mi nikdy, vždycky mi docela šel ale ráda jsem ho začal mít až o něco později. Možná ten zlom byla návštěva Anglie v páté/šesté(fakt nevím přesně :D) třídě. Nebo to, že jsme si v osmé (asi? :D ta moje paměť! :D) třídě mohli vybrat ze dvou předmětů - anglická konverzace a ekonomická způsobilost/potom vaření nebo co to bylo. Tak ani jedno mi nikdy nic neříkalo, tak jsem sáhla po té konverzaci. Nebo zjištění, že Lovci jsou už bez dabingu a já si budu muset zvyknout na titulky. Nebo moment, kdy jsem se začala pídit po významu anglických písniček. Každopádně teď je angličtina něco, co chci v budoucnu dělat. Překladatelka, tlumočnice nebo i učitelka. Momentálně se zdá, že to co chci opravdu dělat je to překladatelství. Ale pokud angličtina bude náplní mé práce, budu spokojená. A taky cestování.
Svět je tak strašně velký a má v sobě tolik krásných míst, věcí a lidí. A já nutně potřebuju všechny tyhle věci/místa/lidi potkat. Představa, že bych se za celý život dostala tak maximálně do Prahy či jednou za uherský rok do Chorvatska, abych si tam týden válela šunky a pak jela domů, se mi ani trochu nelíbí. Chci cestovat, doopravdy poznávat svět. Procházet se uličkami, které nejsou přeplněné turisty. Číst si na lavičkách v parku. Lézt na kopce. Poznávat místní lidi. Nechat se městem provést někým, kdo to doopravdy zná. Chci poznat to město či zemi tak, jak ji znají ti, co tam bydlí. Sedět v kavárnách a psát.
A teď se dostáváme k poslednímu bodu. Už několikrát jsme zmiňovala, co všechno pro mě znamenají příběhy. Knihy, seriály ale i ty, které se dozvídám přímo od lidí. Ale nevím, jestli už jsme zmiňovala svou lásku k psaní. No jasně, že musím mít ráda psaní, když mám blog,na to jste asi přišli, ne? :D Ale stejně jsem se mnohdy sama sebe ptala, proč mám potřebu svěřovat se s určitýma věcma internetu a lidem, které jsme v životě nepotkala. Proč mi nevadí, vyjádřit svoje myšlenky na blog, když mi někdy dělá problém vyslovit je lidem v mém okolí? Ale asi už jsme na to přišla. Prostě mě o baví. Baví mě dávat svoje myšlenky na papír/do notebooku. A hlavně vím, že vy mě nikdy neodsoudíte za mé názory. Což je něco strašně úžasného, ani nevíte, jak moc si toho vážím. Vždycky jsem ráda psala, jak ve volném čase tak do školy. Ale ve škole mi vadilo, že moje psaní bude někdo soudit, známkovat. Jedno období jsem i přemýšlela nad žurnalistikou ale já nesnáším spát tak, jak my někdo říká abych psala :D. A tam by do mě asi hustili různá pravidla a já vím, že bych pak psala úplně strašně :D. Ráda si dělám věci po svým :D. Ale rozhodně chci ve psaní pokračovat dál. Třeba i na tenhle blog. Sice přidávám jenom jeden článek týdně ale to je vážně čistě z mojí lenosti, nebo z toho, že nemám vůbec čas a ne proto, že by mě to nebavilo :D. Nebo nakonec překonám svojí nehoráznou lenost a bude ze mě spisovatelka. Nebo budu pracovat v nějakém časopise. Ale co já vím, to je ve hvězdách. Jen vím, že mě to baví.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Olja:) Olja:) | Web | 9. května 2016 v 13:37 | Reagovat

Držím palce,aby ses těchto svých snů držela a opravdu je jednoho dne naplnila. Angličtina je vážně skvělý jazyk a podle mě důležité mít k němu pozitivní vztah už jenom kvůli tomu,že je to jazyk,kterým se mluví skoro všude. Poslední dobou se také snažím tu angličtinu lépe zvládat a říkám si,že mi k tomu snad pomůže i moje letní brigáda v zahraničí. Cestování je taky nádherná věc,ale bohužel ne vždy jsou na to dostatečné finanční prostředky :D

2 crazyjull crazyjull | Web | 11. května 2016 v 16:35 | Reagovat

S tím cestováním a psaním naprosto souhlasím. :) Já se chci stát žurnalistkou, profesionální blogerkou, spisovatelkou. :D Prostě cokoliv, co souvisí se psaním. :D

3 cincina cincina | Web | 11. května 2016 v 22:47 | Reagovat

Nemyslím to teď špatně, ale už ten nadpis článku mě dorazil. Protože já mám pocit, že momentálně mám tu fázi dying:)
Od toho kluka znám několik motivačních videí a má je vážně luxusní:) Pamatuju si na jedno, které jsem si jednu dobu pouštěla pořád dokola, abych se namotivovala a pořád jsem u toho brečela...

4 steel32 steel32 | Web | 12. května 2016 v 16:10 | Reagovat

anoo, rodina a známí jsou nejdůležitější :D
a s angličtinou jsem to měla podobně, hrozně sem s ní chtěla něco dělat, dokonce jsem měla v plánu i anglickou vysokou :D jako každopádně by mě taky bavilo s ní něco dělat :D
a cestování, ano prosíím! :D
tak snad ti aspoň něco z toho výjde :) by bylo super cestovat a u toho psát, co? :D

5 buttercup♡ buttercup♡ | Web | 13. května 2016 v 18:11 | Reagovat

strašně krásně jsi to napsala a já ti určitě budu držet pěsti, aby sis stála za svým, šla a všechny sny si splnila. :) jsi ve stejném ročníku jako já, jenom s tím rozdílem, že když nebereš těch pár "ošklivých předmětů" aspoň z části se učíš, co tě baví, a to ti závidím. z části to bylo moje rozhodnutí, z části našich, ale já se po páté třídě rozhodla zvolit osmiletej gympl, s vědomím, že je všeobecnej. po třech rocích tam jsem zjistila, že je zaměřenej právě na přírodní vědy, hehe. už jsem na té škole sedm let a nebaví mě to, navíc po matuře nebudu mít žádný zaměření, takže zkrátka.. tu tvoji školu ti závidím, protože by se dalo říct, že mířím stejným směrem, nebo aspoň podobným, jako ty. :)

6 Kris Kris | E-mail | Web | 15. května 2016 v 20:25 | Reagovat

Poslední dobou zažívám na vlastní kůži, jaké to je, muset se v 17/18/19 letech rozhodnout, co chceš dělat, a ještě ta volba musí být správná, aby tě to bavilo na celý život. Proto už jenom kvůli tobě doufám, že si najdeš něco, co tě bude po celý život naplňovat.:)
Angličtina je spolu s cestováním hezká kombinace, dokonce si myslím, že žurnalistická profese by ti oboje dovolovala...:)
Držím palce, Michelle.xx

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama