Who runs the world? GIRLS!

8. března 2016 v 20:16 |  Welcome to my life
Ahojky, tak jak se máte? Měla jsem pro vás naplánovaný zcela jiný článek. A několik dalších mám rozepsaných. Dneska jsem si s vámi ale chtěla jen tak povídat. O ničem a o všem, znáte to. Mám dneska docela dobrou náladu ale také si myslíte že je zvláštní jak se někteří lidé chovají? Fakt některé lidi prostě nechápu. A štve mě, že mě to štve :D. Ale to do tohohle článku psát nebudu, nemá cenu pořád dokola omílat divný lidi, to by jsme tu byli hodně dlouho :D.
Teď už k článku. A všechno nejlepší ke dni žen :* :3

Proč nemůžu přenášet svoje myšlenky do počítače? Nebylo by to super? Protože vážně, tenhle celý článek jsem měla tak pus mínus vymyšlený, takové obrysy, protože jsem věděla, že se zase rozepíšu úplně o něčem jiném. Ale teď si prostě ani za boha nemůžu vzpomenout, jak začít! Grr! :D Tak prostě budu psát a uvidíme, co z toho vyleze. Takhle popravdě vzniká spousta mých článků i prací do školy. Nikdy prostě nemůžu přijít na dobrý začátek. A stejně na tom jsem, když se mám bavit s někým novým. Prostě jen tak dvacet minut stojím, usmívám se a přikyvuji, než ze sebe konečně dokážu vymáčknout nějakou větu. Ale tím to nekončí. Strašně dlouho mi trvá, než se otrkám.Než si opravdu dovolím povolit svoje zdi a normálně s tím člověkem mluvit. Je jen hodně málo lidí, u kterých mi tohle trvalo tak den. A to bylo v prváku, s T. a J. Asi to byl osud, protože pořád bydlíme stejně, jako po prvním týdnu v prváku. A pořád se máme stejně rádi. Ale to, že mi povolování zdí trvá dýl neznamená, že z toho pak není silný vztah. Třeba s Klárkou a M. to taky chvíli trvalo. A teď s Klárkou plánujeme společný bydlení.
Ale o tom jsme vůbec mluvit nechtěla. Takhle to skončí vždycky! :D Chtěla jsem mluvit o tom, jak moc na nás mají ostatní osoby vliv. Víte, vážně se snažím dodržovat moje "novoroční předsevzetí". Cvičím, jím víc ovoce a zeleniny (což je fakt hodně, protože je to můj nejoblíbenější druh jídla už od mala :D), snažím se tolik nejíst brambůrky a čokolády (středy jsou cheat day! :D) a nejdůležitější je, že se snažím myslet pozitivně. A nedělám to proto, že bych si snad myslela, že musím. Dělám to proto, že chci. A proto, že mě to baví. Ale před čtrnácti dny mi mamka ve středu zavolala, že je taťka v nemocnici. Zánět v koleni a pravděpodobně z toho měl i něco se srdcem (šelest, arytmii, něco takovýho). Tak moc jsem se lekla. Teď vím, že to mohlo být o tolik horší. Ale v tu chvíli jsem se tak moc bála! Skoro celej den jsem nemyslela na nic jinýho. Brečela jsem jako už dlouho ne. Mám špatné zkušenosti s tím, když někdo odejde do nemocnici. Vždycky se bojím, že by se už nemusel vrátit. A jenom myslím na to, že by se taťka nevrátil, je mi blbě. Fyzicky i psychicky a to na to jenom myslím. Hned po tom, co jsem se vybrečela a trošku se upravila, šla jsem si pro čokoládu. A ve čtvrtek, když jsem jela domů tak taky. Celý čtyři dny jsem necvičila. Ale to mě popravdě vůbec netrápí. Jde o to, jak jsem zase začala padat do těch stavů, o kterých jste tu předtím slýchali skoro pořád. Dokonce jsem i vybuchla na mamku. Nic mě nebavilo, nic mi nešlo, jediné, co jsme chtěla, bylo zůstat v posteli - nejlíp na vždy. A věděla jsem, že je to v pořádku u taťky jsme byli skoro každý den ale stejně jsme se cítila hrozně. Uklidnila jsem se až když ho za týden pustili domů. A zase jsem se pomalu vrátila tam, kde jsme byla předtím. Ten týden byl jako se vrátit o rok dozadu. A došlo mi, jak moc tam nechci být. Tak moc! A je to jen na mě. Jasně, že budou dny, kdy to nepůjde. A stanou se věci, který mě vyhodí z kolejí. Ale prostě se vrátím. Proč taky ne, že?
A když už jsme u cvičení, musíme automaticky skočit k muzice. Protože nevím jak vy ale já když vím, že mám cvičit třeba patnáct minut, přepočítávám si to na písničky. Takže cvičím vlastně tři až čtyři písničky a proboha, to je přece paráda, ne? A vlastně tak přepočítávám úplně všechno. Hlavně, když musím čekat na autobus. 4x Troye Sivan zní mnohem líp než 15 minut na zastávce, v zimě a s taškou velkou jak kráva :D A praktikuji to i na učení. Protože to je moje další předsevzetí, který mi docela jde :D. Až na matiku. Ale to je MATIKA. Takže z toho žádný vrásky mít nebudu. Zato naši... tam už je to horší :D. Každopádně moc mi nejde se něco učit a poslouchat při tom hudbu se slovy. Buď to skončí tak, že si začnu spíš překládat text než myslet na finanční zajištění knihovny, nebo začnu tancovat. Ale na spotify (už delší dobu spolu s Tumblr moje nejvíc používaná sociální sítˇ -pokud je spotify sociální síť :D) jsem našla strašně úžasnej playlist. Jsou tam čistě jen písničky beze slov ale opravdu vás donutí zaměřit se. Vážně mi s tím jde učení mnohem snadněji. Zkuste to, zajímalo by mě, jestli jsem to já, nebo jestli je to fakt :D A když se neučím, poslouchám krom mých all time (low) favourite i nové CD Seleny a Charlieho Putha. Obě jsou tak moc boží! :3 Rozhodně doporučuji!
A poslední věc - Mortal Instruments :3 :3! Aneb Nástroje smrti. To vám možná nic neřekne ale určitě vám něco řekne Město z kostí (ať už kniha, či film), možná spisovatelka Cassandra Clare nebo nová show Shadowhunters? Na tuhle knižní sérii jsem narazila někdy v prváku, možná dřív, díky Muffovi,. Když to mojí kamarádku, která se dřív ke knížce ani nepřiblížila, musí to být něco, ne? A taky že jo. Pamatuji si, jak moc jsem si čtení užívala. Ale ne tolik, jako teď. Skončila jsem totiž se čtením u čtvrté knihy (nechápu proč! :D). A teď, jelikož všude na instagramu se o téhle sérii nebo o autorce, či o dalších navazujících sériích píše, rozhodla jsem se to re-readnout. Nečtu je všechny celé od znova, to vůbec, nemám tolik času :D. První jsem skoro prolítla, protože tam je to takový mrtvý a hlavně díky filmu si z toho pamatuji nejvíc :D. Druhý mi ještě taky uvázl v paměti, třetí si právě teď pročítám už podrobněji. A čtvrtý přečtu úplně od znova. Tam si totiž pamatuji jenom tak desetinu děje :(. Ale bože, jsem tak ráda, že jsem se rozhodla si je v knihovně půjčit! Mimochodem, jestli si je někdy budete chtít půjčit nebo koupit, sáhněte po paperback verzích. Nejen, že ty obálky jsou úplně mega :O ale v těch tvrdých deskách se mi vůbec nelíbí překlad. Oni se totiž rozhodly, že přeloží i jména. teda, jedno ale to je jedno, prostě mě to strašně štve! Vysvětlete mi, jak se z Magnuse, může stát Krasomil? Jakože cože? To, že má třpytky i tam, kde světlo nesvítí a je teplejší než Sahara neznamená, že mu musíte dát i takový jméno! Grr, je to tak matoucí! :D Ale každopádně jsem si uvědomila, jak skvěle to je napsané. Vážně, ten její svět, všechno je to tak dobře propracované. A ten třetí je úplně kjbsjdg. Prostě vás to vtrhne do děje, i když fantasy zrovna nemusíte. Ty vztahy -rodinné, přátelské, milenecké, lidské. Ale nejlepší jsou na tom postavy! Miluju (fakt! :D) úplně každou jednotlivou !ASPOŇ TROCHU DOBROU! osobu! Třeba Valentýna nemám ráda ani trochu. Logicky :D. Nebo Sebastiana (popravdě teď bych ho nejradši zabila)! Ale i takovej upír (Rafael) vám prostě přiroste k srdci. A vy ani nevíte jak. Tak jo, už o tom mluvím dost dlouho :D Pardon :D
Tak to by bylo pro dnešek všechno. Fakt jsem si dneska s váma chtěla jenom popovídat. Chybělo mi to. Takže do komentářů mi můžete napsat úplně cokoli, co vás napadne. Nebo kdyby jste potřebovali nějak povzbudit, pomoc, cokoliv. Jinak příští článek by snad měl být o tom, co by mě mělo čekat na jaře a na co se nejvíc těším. A taky udělám recenzi na Všechny malé zázraky ale až potom, co se při každým pomyšlení na tuhle knížku nebudu třást.
Mějte se a smějte se zlatíčka :*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katie Katie | Web | 9. března 2016 v 11:00 | Reagovat

Taky to tak mám, trvá mi než se s někým začnu bavit, hlavně pokud jde o nové lidi, které moc neznám. Neumím začít konverzaci. =D
S tvým taťkou je mi to líto ale určitě to už bude v pořádku. A je naprosto přirozené že si měla strach, taky bych měla. Zvlášť když jde o tvého rodiče.
A co se týče série Města z kostí, tak podle mě se o tom teď hodně mluví, kvůli tomu seriálu i když hodně jsem teď na blogách četla recenze na knihy. Taky bych si je měla asi přečíst. =)

2 Kris Kris | E-mail | Web | 9. března 2016 v 15:32 | Reagovat

To s tvým tátou je mi moc líto, snad se dá brzy dohromady, budu držet palce.:)
Taky nejsem kdovíjak outgoing co se týče poznávání nových lidí, spíše naopak, většina mých přátel nového člověka snadno zařadí do kolektivu a já jsem jenom... awkward.
Rovněž ti držím palce v tom posilování a jezení zdravější stravy, protože to chce hodně obdivu, sama vím, jak moc těžká je to práce. :D
Matika je zlo, na tu se vykašli.:)
Přesně, ti, co poslouchají hudbu neustále, podle mě všechno přepočítávají na písničky, taky se mi to stává, nedávno se mě kamarád zeptal, jak dlouho mi trvá cesta do školy - mám školu ve městě bydliště - a já jsem mu odpověděla: "To nevím, kolik minut, ale obvykle stihnu runaways od atl (protože se mi chce vždycky utéct, když myslim na školu) a asi tak dvě písničky většinou od patd!." Takže ne, rozhodně nejsi jediná.:)
A přeměna z Magnuse na Krasomila mě dostala, dost jsi mě pobavila. :D

3 Ellí Ellí | Web | 9. března 2016 v 20:22 | Reagovat

Panebože, Krasomil mě totálně rozsekal :DD. Jako nic proti, každý se nějak jmenuje, že jo, ale tohle.. no, já prostě nemůžu :D.
Jinak přeju hodně štěstí s taťkou a tím vším, co jsi popisovala výše, určitě vše dobře dopadne :).

4 Andey Andey | Web | 10. března 2016 v 17:50 | Reagovat

Mně nijak nedělá problém si s někým novým povídat, ale seznámit se, oslovit ho jako prvního. To se vždycky přemlouvám. Doufám, že je tvůj tatí už v pořádku. Já jsem nehorázný optimista a ty stavy, které tady píšeš neznám, možná že jsem je znala, ale vytěsnila jsem je z mysli.
Já se učím při písničkách pořád. :) Poslouchám písničky jenom se slovy a nejvíc, když se učím matiku. Matika bez písniček je jako pouť bez písku - pro mě. :)
Nástroje smrti si chci už hodně dlouho přečíst. :)

5 cincina cincina | Web | 11. března 2016 v 20:59 | Reagovat

Začátky jsou vždycky nejtěžší, to přesně znám a chápu tě:)
Všechno to, co píšeš, ti rozhodně pomůže zhubnout:) Nejdůležitější je hlavně stav mysli. Já se taky snažím být pozitivní a daří se mi to, ale v poslední době to jde nějak z kopce:D Jinak já s dietou nemohla skoncovat, protože jsem s ní ani nezačala. Nemám na to pevnou vůli:D

6 Broken girl Broken girl | Web | 12. března 2016 v 12:26 | Reagovat

Já třeba mám ráda i Sebastiana :D Jinak mám doma koupené 4 díly, ale 4. se mi zatím nepodařilo dočíst :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama