Perfect day?

23. ledna 2016 v 16:08 |  My litlle talks
Moje první přečtená kniha v tomhle roce je Chvíle před koncem od Lauren Oliver. Vlastně je to příběh o dívce, která od určité chvíle prožívá jeden jediný den pořád dokola. Tak jsem se rozhodla, že se nad tím trošku zamyslím.
A jinak, jak se máte? Co váš uplynulý týden? My jsme jeli ve středu se školou do Prahy do divadla ale samozřejmě, že se muselo něco pokazit :D. Když jsme přišli do divadla, usadili nás na naše místa a řekli nám, že se představení kvůli nějakým problémům s kulisami ruší :D. Docela dobrý, ne? :D Mělo se hrát Bytná na zabití na Vinohradech a fakt jsem se těšila! :D Takže jsme si do Prahy vlastně zajeli na večeři a jeli jsme zpátky :D. A ke všemu jsme přišli o vycházky! :D
Doufám, že vy máte větší štěstí :D. NO a teď už dost kecání o ničem a jde se kecat na dané téma, jup? :D
Jak by vypadal váš dokonalý den? Bavilo by vás, kdyby se ten den opakoval pořád dokola a dokola?


Hlavní hrdinka knížky si na začátku pokládá otázku - jaký den by jste chtěly prožívat pořád dokola? Docela ironie, že se jí to pak splní, že? Ale každopádně, zamýšleli jste se někdy na tím? Jaké momenty by jste chtěli prožívat pořád dokola a dokola? Ať už jsou to nějaké dny z minulost, přítomnosti, nebo třeba dny, které ještě nepřišly. To by se hodil nějaký dokonalý den, že? Tak nějak takhle by vypadal ten můj.
Představte si, jak se každé ráno budíte na tom samém místě. Já bych se rozhodně chtěla probudit doma. V našem starém domě. Ne snad proto, že bych tady nebyla doma ale proto, že se k němu vážou moje nejlepší vzpomínky. V mém perfektním dni, který by se mohl pořád opakovat by bylo rozhodně léto. Vzbudila bych se brzo ráno (což normálně nedělám :D) a šla bych obejmout celou mojí rodinu. K snídani bych si dala chleba s Májkou a jahody od dědy ze zahrady. A taky borůvky,angrešt, třešně, maliny a meloun. Nesuďte mě, je to dokonalý den, tam mi blbě nebude! :D Pak bych šla s Peginou(moje psí zlatíčko :3 )ke kamarádkám domů, doslova je vytáhla z postele a šly by jsme se projít Šly by jsme k takovým rybníčkům kousek za městem. Pegina by se tam mohla vykoupat a navíc je tam krásně. Po tom, co by jsme se vrátily bych si sedla na zahradu a četla. K obědu by jsme měly špagety nebo těstovinovej salát. Na návštěvě u nás by byla babička i strejda a hned po obědě by přijela i teta s celou svojí rodinou (a že jich je! :D). Dlouhou dobu by jsme jen byli na zahradě a koupaly se v bazénu, povídali si, nebo si hrály s dětma za zahradou. To by přišli i všichni ti další příbuzní, co k nám v létě tak často chodili :D. A samozřejmě i W. s M., které jsem předtím vyhodila u nich doma :D. Celou tu dobu by se samozřejmě jedlo a pilo, protože tam by se netloustlo a ani opít by se tam nedalo :D. Potom by jsem vzala děti a šla se projít po městě. Zašli by jsme za další babičkou, protože na ní je moc horko aby byla u nás :D. Pak by jsme zašli na zmrzlinu a dědovi na zahradu na další jahody :D. Co by jsme přišli, grilovalo by se. A to by k nám přijely i holky z intru, protože J. už má řidičák (rozhodně se teď dávejte mnohem větší pozor na silnicích! :D ). Grilovalo by se kuřecí maso a potom by jsme si naohni udělali domácí brambůrky a topinku. Hned potom by jsme my holky z intru plus W. a M. vyrazili autem někam na výlet. Někam daleko, za západem slunce. Pili by jsme, bavili se a měli time of our lifes. Dojeli by jsme na nějakou velkou párty, kde by jsme jen tancovali a tancovali a tancovali. Večer by jsme se vrátili a všichni by ještě seděli u ohně a vyprávěli si o tom, co všechno prožili. Všichni by spali u nás (měli jsme velkej barák, nebojte :D) a já s holkama by jsme spali na zahradě a koukali na hvězdy.
Druhá varianta je tohle všechno nějak zcvrknuté do jednoho dopoledne a odpoledne bych potkala všechny moje oblíbence, skočila si bungee-jumping a večer by vypadal asi pořád stejně but let´s keep it a litlle bit real, jop? :D Navíc si myslím, že bych vážně radši prožívala pořád dokola tu první variantu.
Ale tohle se nestane. Za prvý, neprobudím se z ničeho nic ve sto kilometrů vzdáleným domě, kde už dávno bydlí jiní lidé, že? A za druhé, vždycky se něco pokazí. Pohádala bych se s mamkou, pršelo by, někdo by nepřišel, holky by neměli volno, M. na mě byla naštvaná, že jí tak brzo budím nebo by bylo takový horko, že by mě nic z toho nebavilo :D. Taky bych si se svým štěstím mohla zlomit nohu :D. I Sam, hlavní postava knihy, brzo zjistí, že to prostě nejde. Nejde všechno zachránit a nejde mít dokonalý den. A to, že se to opakuje pořád dokola se za chvíli zprotiví. Musíme se smířit s tím faktem, že ne vždycky všechno bude podle našich představ. A nikde nemůže být úplně všechno perfektní. Ale musíme se naučit ze všeho vytěžit co nejvíc dobrého. Zaměřit se na ty okamžiky, kdy nám nic nechybí. Když se začneme dívat, zjistíme, že na každém dnu je něco, co ho dělá krásny nebo dokonce dokonalý. Musíme myslet pozitivně. Na všem je něco krásného. Něco dobrého. Nikdy nesmíme vzdát hledání. Je to něco,na čem momentálně pracuji. Snažit se být happy s tím, co mám. Žít tady a teď. Doopravdy vnímat ty chvíle, které bude už za pár minut minulostí. Protože nemáme žádná opakování, žádné další pokusy. Máme jen jeden život, tenhle. Tak by jsme z něho měli vytěžit co nejvíc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hellboy hellboy | Web | 23. ledna 2016 v 16:11 | Reagovat

já bych chtěla bydlet na marsu, tam stereotip neexistuje :D

2 Lany Lany | Web | 29. ledna 2016 v 12:49 | Reagovat

Nerada žijem v stereotype, ale niekomu to môže vyhovovať. Preto treba vyhľadávať dobrodružstvá, aby sme v starobe mali na čo spomínať. :D

3 cincina cincina | Web | 30. ledna 2016 v 19:15 | Reagovat

Čteš zajímavé knihy. O téhle jsem neslyšela, ale znám jeden film na podobné téma:)
Neumím si představit, že bych jeden den prožívala pořád dokola. Ale zase záleží, co by to bylo za den. Nějaký úžasný den klidně:D

4 Kris Kris | E-mail | Web | 3. února 2016 v 16:06 | Reagovat

Máš zajímavý vkus, dokonce si myslím, že máš na svůj věk nebývalý přehled a objektivní názor. Ovšem objektivní jen do jisté míry že ano, protože v jisté chvíli všichni vycházíme z vlastní situace, zážitků.
Já jen můžu říct, že jsem sama za sebe ráda, že tě znám aspoň takto.:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama