Mad World

4. října 2015 v 23:36 |  Welcome to my life
Tenhle článek jsem chtěla napsat už v pondělí. No a jako vždy nebylo kdy, takže to dopadlo takhle :D. Je to zase jeden z těch více povídacích článků, všechno o mé praxi a tomhle strašně bláznivém týdnu. Momentálně cítím tak 100 růných věcí najednou, takže to bude takové zmatené, připravte se na to :D. So, let´s get into this video! (I have so much youtube in my life right now, sorry :D)

První věc, o které bych chtěla mluvit, je praxe. Měla bych jí mít každý pátek v jedné krajské knihovně. Ale jelikož jsem to prostě já a všechno je prostě vždycky proti mě, tenhle pátek jsem místo na praxi šla k doktorovi. Takže vám povím akorát o své první praxi, což bylo asi 25? :D Vstávala jsem jako v normální školní den v šest hodin, takže to pro mě nebyl až akový problém. A narozdíl od normálního školního dne jsme měla čas na pořádnou snídani a udělat si pořádnou svačinu. A fakt je to základ dne :D. Vydržela jsme až do dvou, než jsme konečně měla oběd a to, vážení, je úspěch. No, každopádně zpátky k ránu. Praxe má trvat 4 hodiny, od 8-12. Takže jsem si říkala, že ot nic není, tuhle dobu jsem přežila i na horších místech než je knihovna. Nejvíc jsem měla strach z toho, jestli se tam stihnu dostat včas. Musím totiž jezdit autobusem, takže to bylo docela o nervy. To jsem naštěstí stihla, dokonce jsme našla zastávku,která je docela blizoučko! Yeah, like a boss! (y) :D Horší ale bude to, jak se tam dostat. Knihovna totiž otevírá pro veřejnost až od devíti a knihovnice mají klíče. Minule jsem u dveří narazila přímo na knihovnici, co mě má na starosti, takže jsem měla štěstí. Ale co bude příště, to fakt nevím :D. umíte někdo odemykat pinetkou? :D Rozhodně mě to musíte někdo naučit! :D
Jinak praxe samotná probíhala překvapivě dobře. Knihovna jako samotná se mi líbila,proto jsme si jí taky vybrala. Sice strašně malej prostor a proto to tam mají zvláštně uspořádaný ale je to tam takový přátelský :3. I lidi jsou milí a ochotný. Akorát ta práce! :D Hodinu jsem se seznamovala s knihovnou, učila se, jak půjčovat knížky a hlavně jak se vrací. A ten zbytek jsem řadila vrácené knihy do regálu a přerovnávala naučku. Když mě pustily, měla jsem hlavu jak meloun :D Chápejte, to jsou TŘI HODINY ABECEDY! Pořád dokola :D. A myslím, že mě to příště čeká zase, protože ve velkých knihovnách mě prej jen tak k něčemu nepustí. No co, sama jsem se k tomu upsala, tak s tím teď musím žít. Nechce se mi dělat moc oficiální závěry, přece jenom jsem tam byla poprvé. Ale ZATÍM jsem celkem spokojená. Takže uvidíme, třeba vám hned příští týden budu psát něco jiného :D
O prodlouženém víkendu jsem si odpočinula a nabrala jsem sílu do nového týdne. Nebo jsem si to aspoň myslela. Znáte takový ten pocit, že se všichni zbláznili? Takový ty okamžiky, kdy přemýšlíte, jestli jste blázen vy, nebo všichni okolo vás? Takový je už od září skoro každý den na intru. Prostě si všichni po dvou letech řekli pojďme se kamarádit. Ani nevím, jak to všechno popsat. Prostě máte pocit, že je něco daný ale za chvíli se to prostě úplně změní. Jako že v jedné chvíli, že někoho nemáte rádi, protože ublížil vaší kamarádce a v té druhé s ním sedíte na zídce.
Ale nejhorší je, že se tyhle zmatky dějou i v naší partě. Poslední dobou se jedna z mých nejlepších kamarádek chová strašně zvláštně. Přestávám jí rozumnět. Na začátku září se rozešla se svým přítelem, tak jsem se snažila to nechávat být, pochopit jí. Ale nějak se v tom všem ztrácím. Strašně mě štve její přístup ke mě, k nám jako k jejím kamarádkám. Už delší dobu jsem měla pocit, že nás má jenom pro to, aby někoho měla. Že nepotřebuje u sebe přímo nás ale prostě někoho. A to mě štve, vždycky mě to štvalo. A tenhle týden se prostě chovala, jako by jí na ničem nezáleželo. Fakt jsem se SNAŽILA chápat jí, vidět v ní to lepší. Ale tuhle středu to tak nějak bouchlo. Jako ohňostroj, prostě BUM. A jelikož jsme všechny jako siamský dvojčata a cítíme to stejně, to BUM bylo velký. Prostě jsem jí řekla, co jsme celou dobu dusila v sobě. Ale přesto to asi po hodině a půl vypadalo, že se to nějak vyřešilo. Že to bude dobrý. Ale J. (ta kamarádka) neumí moc dobře dávat najevo své pocity. To už jsem zjistila dávno. Takže mě ani nepřekvapilo, že se ve čtvrtek ráno napětí mezi náma dalo krájet. Docela jsem byla ráda, že jedeme domů. Ale na ruhou stranu, takhle se nic nevyřeší. Už od pátka jsme si spolu nepsali a je to poprvý co jsem si stoprocentně jistá, že mě vážně ignoruje. Měli jsme si dneska promluvit ale samozřejmě, že prostě musím být nemocná, víte co.
Ale možná je to dobře. Protože vždycky ustupuju. Vždycky se snažím dělat to, co je nejlepší pro ostatní. A hlavně mám ráda svoje kamarádky a chci, aby to mezi námi bylo všechno v pořádku. Taže větinou všechno dusím v sobě. A teď jsem to dostala ven ale nevím, jak se teď mám chovat. Na jednu stranu ví, že jí to muselo bolet a chci se omluvit. Na druhé strašně to byl a pořád je můj názor, to co cítím a nemám úplně pocit, že by na tom bylo něco špatného víte. Minimálně chci, aby si uvědomila, že to, co jsem říkala, jsem myslela vážně. Ale tohle ticho mě štve! Celá tahle podělaná ituace mě štve. A vnaší to divnou náladu i mezi celou naší partu. Everything´s just sucks. Nevím, co bude dál, nevím, na čem sjem a to mě dohání k šílenství! Přesto však doufám, že to nakonec vyřešíme. Přece jenom nikdo nemůže pro pár zlých momentů zahodit celé přátelství,ne? Kamarádka mi řekla, že by jsme se měli naučit mluvit i o těc špatných věcech. No, tak jsem na nás docela zvědavá.
A vlastně jsem i ráda, že jsme teď doma. Protože si to můžu ještě chvíli promyslet a zlepšovat si náladu čtením a maratonem SPN.Když už o tom mluvím, ve středu je premiéra 11 řady! Yay, I am so excited! Ale viděla jsem promo a asi z toho budu mít noční můry guys. Podle všeho to bude to samé jako v jiných sériích ale mnohem horčí. Sam trpí, Cas trpí, Dean trpí, Crowley je nejlepší a spousta klaunů! Jsem zvědavá, co z toho nakonec vznikne. A 4 epizoda má být čistě z pohledu Impaly. Aneb scény, které jsme ještě neviděli. Byla bych moc naivní, kdybych chtěla nějaký ten Destiel moment? No co, když na zaním sedadle mohl spát s Annou, proč by nemohl s Casem, hmm? :D Tak jo, myslím, že tohle je znak toho, že bych asi měla přestat mluvit/psát :D.
Takže to bude asi tak všechno,bye! :*
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Alice M. Alice M. | Web | 6. října 2015 v 20:51 | Reagovat

Myslím si, že si udělala dobře. Znám naprosto tvůj pocit, i když ti přijde že je všechno vyřešené, stále to tak úplně vyřešené není, že?

Držím palce, ať ti to dobře dopadne! :)

http://aliceontheblog.blog.cz/

2 cincina cincina | Web | 9. října 2015 v 14:40 | Reagovat

Mít praxi každý pátek vůbec není na škodu:D A čtyři hodiny? To máš krásné:D My měli praxi v květnu dva týdnu a teď v září dva týdny a měli jsme tam vždycky být osm hodin:D Některé firmy to striktně dodržovaly, některé ne:D Já patřila k těm šťastlivcům, která chodila dříve:) Praxe v knihovně je určitě zajímavá věc:D Jojo, abeceda... se nedivím, že si měla hlavu jako balón:D
Jojo, s tím bláznovstvím to znám. U nás ve třídě je to taky tak:D Jsme ve čtvrťáku, maturita se blíží, tak se pojďme ještě všichni kamarádit:D Bavím se s lidmi, se kterými jsem si kolikrát neřekla ani slovo. Nechápu to:D Učitelé jsou taky blázni, protože po nás něco chtějí. Vždycky si říkám, že jo, že to půjde, že toho není moc. BUM! Po jednom dni ve škole se můžu zbláznit z toho, kolik nám toho zase naložili:D No děs.
S kamarádkou to máme podobný. Sice ta moje se s tím svým nerozešla, ale má nějaké problémy, o kterých se mnou nechce mluvit (což nechápu), takže třeba celý tenhle týden jsme spolu vůbec nemluvily. Takže jí taky nechávám být:D
Kamarádce neustupuj a stůj si za svým názorem:) To je to nejlepší, co můžeš udělat.

3 Kris Kris | E-mail | Web | 17. října 2015 v 18:03 | Reagovat

Myslím si, že praxe jsou strašně dobrá věc, ale tvá zkušenost mě celkem vyděsila. :D
Jo, měla jsem taky takovou kamarádku. Nejdřív byla v pohodě, dala to dohromady s klukem, i když jim všichni říkali, že jim to vydrží maximálně měsíc, tak spolu byli přes rok.
Jenže potom se s ním rozešla, začala to táhnout se třema klukama najednou a... já jsem se jí snažila neodsuzovat, protože ona sama říkala, že neví, koho si z nich vybrat, jenže mě mrzelo, že jsem byla až její bůhví kolikátá volba. Nikdy jsem jí to neřekla a nejspíš jsem měla. Takže ti radím, pokud je toto téma stále aktuální, stůj si za svým názorem a nenech sebou zametat. Nebo tě to zlomí a nakonec zjistíš, že i když jsi všem okolo sebe pomáhala, tak tu není nikdo, kdo by tě slepil zpátky... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama