Monsters don´t sleep under your bed...

16. dubna 2015 v 20:37 |  My litlle talks
...They scream in your head!
Ahojky, doufám, že se máte dobře. Poslední dny se mám strašně zmateně. Buď strašně šťastná, nebo strašně zmatená a smutná a unavená. Uvnitř mě je to teď jak aprílové počasí a podle toho taky vypadá dnešní článek. Je to tak trochu inspirovaný tématem týdne "jen se smějte" a taky mou náladou. A když vám chvílemi budu připadat jako blázen, no, co k tomu říct, everybody goes crazy! :D Nevím, kdy se ozvu ale snad to nebude tak dlouho trvat :)

Někdy mám chuť prostě vyskočit ze své kůže. Cítím, jak se tam uvnitř biju, zarývám pěsti, snažím se uniknout ze svého vězení. Přijdu si svázaná, bezmocná tady uvnitř tohohle těla, které pořád trčí na jednom místě. Už se vidím, jak se mi povede přes tohle všechno prorvat, přes tu kůži, ty kosti, vystoupit sama ze sebe a utéct. Utíkat tak dlouho a tak daleko až nebudu cítit nohy a bude ze mě jen jedna velká šmouha. Nechám za sebou všechny problémy a všechny lidi. Budu hrát konečně tuhle hru jen za sebe. Někde, kde mě neznají. Pod jinou identitou. Dělat si co chci, žít prakticky ze dne na den, dokud nebudu připravená znovu se usadit a vrátit se. Vědět, že svůj život jen tak nepromarním.
Pod představou, že bych měla žít ten klasický dospělácký život mě sráží k zemi. Vstát, jít do práce, vrátit se domů, uklidit, uvařit, dát děti spát, jít se psem a svalit se u televize. A s menšími obměnami pořád dokola. Až budu sedět na pohodlném vínovém křesle na verandě svého domu, u nohou stočeného psa a v hlavě mé "dětinské" sny o prozkoumání celého světa. Nechci litovat chyb, které jsem neudělala. Chci dělat ty chyby. Chci spadnout. Chci si to všechno zažít, tu bolest.
LIFE
Protože ta bolest je to, co nás ujišťuje o tom, že žijeme. Ty chyby nás donutí zlepšovat se. A jenom když spadneme, můžeme se posunout vpřed. Takže až mi budete říkat, že si to představuju všechno růžově, nebo že o životě nic nevím, nebo že čekám, že mis vět padne k nohám, vysměju se jim. Nic takového nečekám. A bože, nebyla by to nuda? Čekám, pot, slzy, všechny ty negativní emoce. Protože aby jsem byla opravdu šťastná, musím být nejprve pořádně smutná. Takže se klidně smějte. Ale tohle je to, co chci, a obsahuje to spoustu cílů, které chci dosáhnout a až to udělá, budu se smát já.

Hope when the moment comes,
you'll say:
I, I did it all.
I, I did it all.
I owned every second that this world could give.
I saw so many places, the things that I did.
Yeah, with every broken bone,

I swear I lived.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 cincina cincina | Web | 20. dubna 2015 v 11:53 | Reagovat

Při představě, že bych vyskočila ze své kůže jsem dostala husí kůži:D Představa je docela odporná, jako z nějakého hororu:D Ale chápu tvé pocity, to zase jo.
Jinak s tím dospěláckým životem s tebou souhlasím. Takovou tu rutinu co popisuješ bych mít taky nechtěla. A nebudu!:D

2 Kris Kris | E-mail | Web | 25. dubna 2015 v 14:38 | Reagovat

Chtěla bych ti strašně moc poděkovat za ta tvá kladná, povzbudivá slova u mě na blogu, ty jsem si ani nezasloužila:)
Ale zlepšilo mi to náladu:))
Mrzí mě, že ani tobě není nejlépe:)
Každopádně tenhle článek mě donutil strašně moc se nad sebou zamyslet... já mám naopak strach z dělání chyb, protože bych ráda působila perfektním dojmem... ale máš pravdu, bez poznání smutku bychom neznali radost, ani bychom si jí nevážili:)
Jinak, slyšela jsi tuhle písničku v podání od Glee? Já mám onerepublic strašně moc ráda, ale glee se dle mého podařil celkem povedený výkon:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama