Family meetings

16. ledna 2015 v 22:13 |  My litlle talks
Huh. Od půl desáté ráno do tří hodin odpoledne jsem trávila svůj den obklopena příbuznými. To nechceš :D . Příležitost, při které jsme se sešly nebyla zrovna veselá. No nic. O tom se bavit nechci. Jako vůbec. Po té první části, kdy jsem viděla nějaké "příbuzný" i poprvé v životě (chytří lidé - na nic se mě neptali a nechali mě žít), jsme se přesunuli do bytu. Naštěstí naše rodina truchlí zlváštním způsobem, takže po pár skleničkách vína,piv, a po trošce smutných slov, mohla přijít ta zajímavá otravná část.


Přibuzní - alepoň v mé rodině - jsou zvláštní druh lidí. Mám pocit, že jsou všichni nějak divně naprogramovaní. První věc je, že ti řeknou tu otravnou větu - "Jé, ty jsi ale vyrostla". Naštěstí díky sestře jsem teď postoupila do stádia - "Nezmenšila si se náhodou?". Díky, fakt. Jako bych i bez vás nevěděla, že i moje o tři roky mladší sestra je vetší než já. No, tak nejsem vysoká. Smiřte se s tím.
Další věc jsou ty dvě otázky. Pro normální lidi spolu naprosto nesouvisející. Ale pro ně je zřejmě naprosto normální, že je podávají ihned za sebou. Ta první, vlastně není moc zvláštní, ale pořád stejně otravná. "Tak co škola? " Co si jako myslí, že jim na to jako budu odpovídat? Většinou je to typická univerzální odpoveď - "Jó, dobrý". Ti odvážnější, nebo ti, co mě vydájí víckrát než jednou za půl roku, se potom pouštějí do konverzace na tohle téma. V ojedinělých případech to i někam vede. Jako třeba k normálním tématům. A pak je tu ta druhá, naprosto úžasná otázka. "Tak co kluci?" Fujky. Naprosto tu otázku nesnáším. Vážně očekávají, že jim vykecám své pocity, nebo že jim hned řeknu, s kým chodím, kdybych teda někoho měla? Přece jenom to, že je vídám jednou do 6 měsíců, není důvod se jim se všim nesvěřit, že? No jasně. Takže na tuhle skvělou otázku začínám být vážně alergická. Stop it. It´s just stupid.
Ale nemůžu tu vyzdvihávat jen ty špatné věci. Tak třeba na těhle setkáních se dozvíte věci, které by jste mohli někdy využít. Třeba historky o tom, jak vaši rodiče ve vašem věku vymetali diskotéky týden co týden, jsou skvělé na pozdější smlouvání. Nebudeme tomu říkat vydírání. Protože to tak přece není, že? :D
Další dobrá věc je jídlo! Jo, jsem hroznej nenažranec. Ale to je vedlejší :D . Ale vážně, tolik jídla nevidíte pohromadě snad nikde jinde než na těhle setkání neuvidíte. A k dobru jsou tam i ti příbuzní, teda alepspoň u nás. Vždycky když mě mamka okřikne, že těch větrníků jsem měla už dost (JENOM dva mami! , můj žaludek snese víc, don´t worry), někdo z mé rodiny jí okřikne, ať mě nechá na pokoji, že jsem ve vývinu (ha, tomu se říká teprve výmluva :D).
No a potom ty peníze :D . Korunka sem, korunka tam a připadám si jak o narozeninách. Ale to je vedlejší :D . Protože úplně nejdůležitější na těhle setkáních je to, že si uvědomíte, co všechno vlastně máte. Žádná rodina není perfektní. Každý má svého kostlivce ve skříni, ne každý je úplně upřímný a ne každý je bezchybný. Ale jde o to, že na konci, po všech těch bolestných událostech a po všech těch zlých věcech, které se nám všem stali, sejdeme se pod jednou střechou a držíme pohromadě. Protože to je to, co doopravdy pomáhá. A je pravda, že rodinu si nevybíráš. Ale můžeš si vybrat, jestli se s nimi budeš držet pohromadě, nebo je odřízneš od svého života. A jsem vážně ráda, že ta moje rodina, nebo větší část z ní, si vybrala to první.

:D True! :D


This is so cute :33
A co vy, vnímáte to stejně? Taky tak nesnášíte ty dvě otázky? Protože já jednou vylítnu z kůže. Vážně :D . Stýkáte se často s příbuznými? Probíhá to podobě jako u nás? Jinak se omlouvám, že tu moc nejsem a že to tu celkově pokulhává, napravím to. Jo a taky mě omluvte, kdyby tenhle článek moc nedával smysl, nebo tam bylo moc chyb, zítra to snad opravím. Ale dneska jsem vyřízená. I´m sorry :( .

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kris Kris | E-mail | Web | 17. ledna 2015 v 9:27 | Reagovat

Podle mě se otázka ohledně školy ještě dá snést, ta druhá je dle mého názoru horší, poněvadž nevím, jak ji zahrát do outu. Nerada o těchto věcech mluvím, obzvlášť před rodinou, tak většinou jen mávnu rukou a snažím se rychle změnit téma. :D
Ale jinak jsou přeci jen tyto family meetings k něčemu dobré, to souhlasím. :D u mě nejde ani tolik o jídlo, jako o ty historky. Navíc, občas mě to dokáže alespoň na chvíli přivést na jiné myšlenky. :)

2 cincina cincina | Web | 17. ledna 2015 v 10:31 | Reagovat

Jo, podobné otázky mi taky lezou krkem. Hlavně: Tak co kluci?... U mě se prostě nic neděje, ale každý z rodiny se mě na to pořád musí ptát:D Já už jenom kývu hlavou. Ani neodpovídám na tuhle otázku.
Jinak úplně miluju seriál Přátelé... a ta animace vlevo ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama