Maybe I´m just broken

28. prosince 2014 v 21:25 |  Welcome to my life

I'm scared to get close and I hate being alone.
I long for that feeling to not feel at all.
The higher I get, the lower I'll sink.
I can't drown my demons, they know how to swim.

Znáte ten pocit, když se vás někdo zeptá, jak se máte a vy nevíte co odpovědět? Z části proto, že když napíšete jinou odpověď než dobře, buď to úplně přeskočí, nebo se vás budou ptát na otázky, na které neznáte odpověď. A z větší části taky proto, že to nevíte. Nevíte, jestli se máte dobře nebo špatně. Vlastně nevíte, jestli vůbec něco cítíte. Právě teď to máma přesně tak. Kdykoli pocítím jen náznak štěstí, jen kousíček bílého světla v té protivné tmě, vše to na mě znova spadne. Před časem jsem přišla o člověka, na kterém mi moc záleželo. A teď mi strašně chybí. Ale možná víc než on mi chybí to, co představoval. Dětství, domov, klid, bezpečí a dalšího člověka, kterého jsem před lety ztratila. A ničí mě to. Zadupává to do země každý záblesk štěstí. A já začínám pochybovat úplně o všem. O kamarádech, rodině, sobě samé, přírodě, pravdě, o tomhle zpropadeném světě. Vidím zlo i tam kde není. Mám pocit, že zklamávám rodiče, že mě nesnáší. Že ztrácím kamarády, že pro ně nejsem dost dobrá. A kvůli tomu všemu pochybuji sama o sobě. Mám pocit, jako bych nikdy na nic nebyla dost dobrá. A tohle všechno mě ničí. Když mám pocit, že jsem v pohodě, že necítím nic, když se držím ze všech sil, abych nic necítila, někdo přestřihne ty tenké provázky a já vybouchnu. Křičím, vztekám se, brečím, jsem zlá na ty, co s tím nemají nic společného. A složím se. Jsme ráda sama, ale nesnáším cítit se osaměle. A tak se teď cítím. Jsem na všechno sama. Jen já a oproti mně celý svět. Jsem prostě zlomená. A vůbec nevím, jak se napravit.
Jako provizorní náplast používám to, na co jsem zvyklá. Jiné světy. Příběhy jiných lidí. Ať už v knihách, písních nebo v povídkách. A taky si přeju, abych mohla někam uletět. Někam hodně daleko, začít nový život. Protože mám pocit, že sem prostě nepatřím. že je tohle jen nějaké provizorium než se dostanu do něčeho lepšího. A někdy si taky přeju jen spát. Vše to prostě přespat. A možná se už nikdy neprobudit. Protože tenhle sh*t se nikdy nezmění. A jen na to pomyslím, že tenhle svět je prostě zkažený skrz na skrz se zakopávám ještě hloubž.

Omlouvám se, že vás vystavuju svým náladám. Ale potřebuju se vypsat, to mi občas taky pomáhá. A vím, že to občas nedává smysl ale psala jsem, co jsem zrovna měla v hlavě. Nebojte, určitě se z tohohle stavu brzo dostanu a budu se snažit přidávat nějaké veselejší články. No, tak se zatím mějte :).


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ♥Katarina♥ ♥Katarina♥ | Web | 29. prosince 2014 v 23:50 | Reagovat

Nevím jak se cítíš ale doufám, že se to brzy zlepší. =) Dnešní svět je opravdu děsný ale když si dokážeme najít nějaké dobré místa,tak se snad dá zvládnout. =)

Jinak dobrý lay. Dylenovy to moc sluší. =D

2 Kris Kris | E-mail | Web | 30. prosince 2014 v 22:09 | Reagovat

Docela dlouhou dobu přemýšlím, co ti k tomu napsat. Vím, že lidi nemají rádi frázi "Vím, jak se cítíš", proto ti ji tu psát nebudu.
Víš, na začátku tohoto roku se mi stalo něco podobného. Kvůli mé náhlé odtažitosti se mi pokazil vztah, který mě držel nad vodou, potom mi umřel člověk z blízkého rodinného kruhu a nakonec jsem ztratila většinu lidí, na které mi záleželo. Nic z toho paradoxně nepřebolelo a následky pociťuju dodnes. Kdybych znala recept na to, jak se zbavit pochyb ohledně sebe samé, prozradila bych ti ho, poněvadž pevně věřím, že by ti to situace velmi ulehčilo, ale bohužel.
Na druhou stranu si nemyslím, že je špatné, když používáš texty písniček jiných lidí, proto byly stvořeny. Aby sis uvědomila, že nejsi jediná, která se tak cítí. I když zase nevím, jestli ti tohle vědomí pomůže.
Možná je to celé zapříčiněno dnešní dobou, možná je to v nás...
Já se zase ráda schovávám za povídky, je to pro mě ten nejjednodušší způsob. A pro zpěváky zase písničky, pro malíře zase malby. Každý z nás se svým způsobem snažíme nějak té realitě uniknout, poněvadž je až moc bolestivá, ať už jen naším neobyčejně obyčejným sněním.
Ráda bych ti nějak pomohla, ale asi není jak - kdyby ano, dej mi vědět! - avšak upřímně doufám, že se tvé pocity a nálady brzy změní k lepšímu. Nový rok, nový začátek...?

3 Klára Klára | Web | 3. ledna 2015 v 22:04 | Reagovat

Michalo! Ale pro nás jsi dost dobrá, víš? Jsi jeden z nejlepších lidí, které jsem potkala, vážně! A za tohle tě zítra bouchnu ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama